Pokud jste v pozici nájemce, nepotřebujete souhlas majitele bytu ke zřízení trvalého pobytu v pronajatém bytě. Zákon jasně stanoví, že pronajímatel nemůže nájemci zřízení trvalého pobytu zakázat. Jakákoli ustanovení v nájemní smlouvě, která by toto právo omezovala nebo přímo zakazovala, jsou neplatná a nemají žádnou právní váhu.

Zřízení trvalého pobytu v místě, kde skutečně bydlíte, má řadu praktických výhod. Především výrazně usnadňuje komunikaci s úřady a dalšími institucemi. Trvalý pobyt je často nezbytný například pro vyřízení parkovací karty v rezidentní zóně, přihlášení k praktickému lékaři, zapsání dítěte do mateřské či základní školy nebo při jednání s úřady práce, pojišťovnami či bankami.

Pro nahlášení trvalého pobytu je nutné osobně navštívit městský či obecní úřad v místě, kde se pronajatý byt nachází. Na úřadě předložíte platnou nájemní smlouvu, vyplníte přihlašovací lístek k trvalému pobytu a po zaplacení správního poplatku obdržíte potvrzení o změně trvalého pobytu. Současně je vhodné požádat o vydání nového občanského průkazu, ve kterém již bude uvedena aktuální adresa trvalého pobytu.

Jsou obavy pronajímatelů na místě?

Majitelé bytů mívají často obavy zejména z možných exekucí vedených proti nájemci. Pokud k exekuci dojde, exekutor vychází z místa trvalého pobytu dlužníka. To však neznamená, že by mohl zabavit nemovitost pronajímatele – vlastník bytu je jasně uveden v katastru nemovitostí a exekuce se na jeho nemovitost nevztahuje. Problém však může nastat u vybavení bytu, které se v něm nachází, a které může exekutor považovat za majetek dlužníka.

Jak se může pronajímatel chránit?

Nejlepší prevencí je mít ke veškerému vybavení bytu doklady o jeho pořízení, případně detailní předávací protokol, který je součástí nájemní smlouvy. V protokolu by mělo být přesně popsáno, jaké vybavení se v bytě nachází, v jakém je stavu a komu patří. Velmi vhodná je také fotodokumentace, která může v případě sporu sloužit jako důkaz.

Další možností je pronajímat byt zcela nezařízený nebo pouze s minimálním vybavením. Tím se riziko případných komplikací v souvislosti s exekucí nájemce výrazně snižuje. Pronajímatelé by rovněž měli pečlivě vybírat nájemce a nepodceňovat prověření jejich platební morálky.

Důležité je také pohlídat si situaci po skončení nájemního vztahu. Pokud si nájemce po ukončení nájmu nezmění trvalý pobyt, může změnu iniciovat sám pronajímatel. V takovém případě je nutné doložit zánik nájmu, ať už dohodou, nebo výpovědí. Úřad následně provede změnu trvalého pobytu nájemce na adresu ohlašovny.

Závěrem lze shrnout, že trvalý pobyt v pronajatém bytě je běžnou a zákonnou záležitostí, která by neměla být zdrojem zbytečných obav ani konfliktů. Pokud obě strany znají svá práva a povinnosti a postupují transparentně, lze předejít většině problémů, které jsou s touto otázkou spojovány.